48 roků od letecké katastrofy vrtulníku u Rudíkova 12. 9. 1972
Nedávno tomu bylo 48roků, kdy v blízkosti Rudíkova havaroval vojenský vrtulník. Spis spolu s fotkou trosek vrtulníku je součástí spisu z VUA Praha. Drobné fragmenty z vrtulníku jsou z Letecké badatelny od p. Pavla Krejčího. Materiály shromáždil a poskytl pan Milan Sivanič.
V roce 1972 probíhalo na našem území vojenské cvičení spojeneckých armád tehdejší Varšavské smlouvy. V průběhu tohoto cvičení došlo k mimořádné situaci v podobě tragické havárie vojenského vrtulníku typu Mil Mi- 4 tr. č. 7116 od 2.vrtulníkového roje, 4.stíhacího pluku v Pardubicích. Bylo to o to tragičtější, že na palubě vrtulníku se nacházelo celkem deset členů jeho osádky a všichni bohužel zahynuli. Osádka vrtulníku byla složená Major Jaromír Fišer – kapitán vrtulníku a velitel roje, Major Sláva Kašpar - pilot letovod a kapitán vrtulníku, Kapitán Jaroslav Kout – palubní technik a starší palubní technik. Dalších sedm cetujících bylo v sestavě: Podplukovník MuDr. Kamil Salaba, Major ing. Jaroslav Máca, Podplukovník Jaroslav Novotný, Major ing. Oskar Zástěra, Kapitán Jan Kraus, Podplukovník ing. Božetěch Dolník, Svobodník v záloze Milan Wagenknecht. Letový úkol vrtulníku Mi- 4 ev. č. 7116 byl v tom, že dne 12. 9. 1972 prováděl přepravu osob v rámci přesunu štábu svazku 1. stíhací letecké divize z prostoru Hlohovec na nové velitelké stanoviště svazku v prostoru Jihlava s mezipřistáním v Piešťanech. Vrtulník startoval k tomuto úkolu z letiště Malacky ve 12. 25 hod. Vzlet z Hlohovce ve 13. 32 hod. Ve 13. 45 hod. bylo provedeno mezipřistání v Piešťanech v důsledku letu státní záležitosti s označením l a tomu odpovídajícího zákazu ostatních letů. Vzlet z Piešťan byl proveden ve 14. 05 hod. Nařízená výška letu 100 m SOL, rychlost letu 130 km/hod. tříčlenný roj. Let probíhal normálně až do příletu roje do prostoru obce Rudíkov 8 km severně od
Třebíče. Skupina tří vrtulníku letěla v předepsané výšce a předepsanou rychlostí v sestavě klín – volná skupina roj s rozestupy 50 – 100 m za normálních povětrnostních podmínek. Vrtulník ev. č. 7116 letěl jako vedoucí. V 15. 25 hod. tj. Asi za 80 minut po vzletu z Piešťan se u vrtulníku ev. č. 7116 bez jakýchkoliv předběžných známek nenormálnosti utrhl jeden z listů nosného rotoru. Utržený list podletěl vrtulník letící vlevo, trup vrtulníku se stočil vlevo, převrátil se na pravou stranu a padal rotorem dolů. Asi po 50 m pádu se ulomil ocasní nosník . Trup dopadl na zem na pravou stranu a předek, oasní nosník asi 20 m vlevo od něho. Ihned po dopadu se vrtulník vzňal. Osádka a cestující v troskách zahynuli. Jako bezprostřední příčina vzniku havarijní situace a tím i katastrofy vrtulníku Mil Mi-4 ev. č. 7116 byl únavový lom čepu závěsu hlavy rotoru v důsledku překročení meze únavy. Ještě bych rád se svolením pamětníka na nehodu vrtulníku pana Emila Krejsky přidal jeho popis kolem událostí, tak jak ji sám napsal v následujících řádcích. Letecké neštěstí v Rudíkově pamatujini já, měli jsme ten den ve 4. třídě v Orlovně, odpolední vyučování, vrtulníku tehdy hlavního rotoru upadl jeden list a ten mu prý usekl ocas a proto spadl, vím že tenkrát na to místo na louku kde se pásly družstení krávy ( dnes firmy EDITE asi 500 m směrem k rybníku Klášter) kam vrtulník spadl a hořel někdo myslím z Náramče ten vrtulový list na kole přivezl. Pamatuji si, že po dohoření vrtulníku byly nějaké zbytky s popelem z louky odvezeny do výkopu na „Sklenářovu“ zahradu. Z těch co jsou jako svědci jmenováni, je jediná žijící Žofie Nožičková – Šajbidorová, Alois Komínek bude asi otec Aloise Komínka nar. 1960 mého souseda, Karel Koš ( SNB) bude otec Vlasty Košové dnes Salákové. Emil Krejska
Čest jejich památce
Milan Sivanič
Svaz letců ČR Hradec Králové
Zdroj: spis VUA Praha
Vysvětlivky: SOL – výška nad úrovní letiště/terénu v m.
Doplněno 15.11.2020 o poznatky Ing. Františka Jaši
dnes jsem si přečetl na webovkách Rudíkova článek o havárii vrtulníku v roce 1972 u Rudíkova. Úplně jsem se vrátil o 48 roků zpět ... havárii jsem viděl na vlastní oči!
Trhali jsme se sestrou šípky kousek za JZD směrem k Přeckovu. Když jsem uslyšel zvuk přilétajících helikoptér, sledoval jsem jejich let. Letěly spolu tři, když náhle od té první něco odletělo a ona se okamžitě zřítila ... mezi námi a místem havárie byl les. Okamžitě jsme se vydali na místo havárie, kde jsme již z dálky spatřili hořící trosky. Pád asi vidělo i hodně řidičů aut jedoucích po hlavním silnici, doprava na ní se prakticky zastavila. Další 2 helikoptéry přistály na stejné louce, kde došlo k havárii, avšak v bezpečné vzdálenosti od hořícího vraku (tradovalo se, že s nimi museli později odletět jiní piloti ...). Poměrně brzy dorazili po zemi vojáci a celou oblast uzavřeli a odháněli "diváky". Zároveň prý hrozilo i nebezpečí ze strany vybuchující munice (z ručních zbraní), která byla na palubě havarované helikoptéry.
I já mohu potvrdit, že zbytky byly skutečně odvezeny pod jakousi mez na Sklenářovu zahradu, jako kluci jsme to tam potom „zkoumali“ …
V té době mi bylo 12 roků … a po cca 8 letech (v roce 1980 nebo 1981), když jsem studoval v Brně na VUT, jsme jednou hostovali na výuce na Vojenské akademii, kde jsem na chodbě ve vitríně viděl úlomky na jakémsi čepu a bylo tam napsána: „únava materiálu, důsledkem které havaroval vrtulník u Rudíkova při vojenském cvičení Štít 72“.
Tolik pár mých postřehů k havárii vrtulníku v září 1972.
František Jaša
